KTO NAPLÁNOVAL MODERNÚ BRATISLAVU? VYBRANÉ MODERNÉ KONCEPCIE V ŠTRUKTÚRE MESTA,
ICH PODOBA A PÔVOD
Henrieta Moravčíková (Ústav stavebníctva a architektúry SAV Bratislava)

Architektonické a urbanistické koncepcie z druhej polovice 20. storočia sa zvyknú považovať za rozhodujúce vo vzťahu
k urbanistickej štruktúre Bratislavy. Charakteristické črty súčasnej mestskej štruktúry sa však formovali pod vplyvom
starších plánovacích dokumentov zo začiatku dvadsiateho storočia. Po roku 1918 sa síce architekti a urbanisti k týmto
iniciačným dokumentom nehlásili, ich myšlienky však zámerne alebo mimovoľne ďalej rozvíjali. Viaceré radikálne zásahy
do organizmu mesta, pripisované autoritatívnemu plánovaniu, ako je situovanie mestských okruhov a premostení Dunaja
či likvidácia pôvodnej zástavby bratislavského podhradia, sa tak uskutočnili v zmysle regulačných plánov mesta
zo začiatku 20. storočia.

NEPLÁNOVANÁ PLÁNOVANÁ MĚSTA - REGIONÁLNÍ CENTRA ČECH
Karel Maier (České vysoké učení technické Praha)

Téměř všechna města ve střední Evropě severně od Dunaje vznikla plánovitým založením, převážně ve 12. až 14. století.
Také jejich růst vyvolaný průmyslovou revolucí byl upravován plánovacími nástroji, které se vyvíjely tak, jak se vyvíjely
institucionální rámce a technické možnosti té doby. Díky plánování se města, která předtím setrvávala po několik staletí
v původně vymezených prostorech a půdorysném rozvržení, od poslední třetiny 19. století dokázala nejen dramaticky
rozrůstat, ale také se vybavit řadou technických infrastruktur, zařízení občanského vybavení a veřejných staveb. Proces
plánování průmyslových měst byl procesem učení, často omylným a vedoucím do slepých uliček, ale jeho výsledek dal
solidní základ pro rozvoj moderních měst v následujícím 20. století. Příspěvek ukáže na příkladu dvou českých měst střední
velikosti (předběžně Plzni a Hradci Králové), jak se vyvíjely instituce a nástroje jejich plánování, za jakých okolností města
plánovala a s jakými výzvami se potýkala. Pokusí se zhodnotit, jaký odkaz nám plánování těchto měst předalo v jejich
fyzickém uspořádání, významných budovách a prostorech, ale také v urbanistické koncepci, která často překvapivě
navazuje na vize představitelů měst a představy urbanistů a v 19. století. 

MĚSTO JAKO ZRCADLO DISKONTINUITY: URBANISTICKÉ DĚJINY PRAHY 20. STOLETÍ
Richard Biegel (Univerzita Karlova Praha)

Každé město je unikátním výsledkem vrstvení dobových představ, vizí i dílčích projektů, z nichž jen málokteré byly
ve finále uskutečněny podle původních záměrů. Zrychlené dějiny 20. století navíc vytvořily situaci, kdy se principiální názor
na charakter města měnil s každou generací či novou politickou situací. Urbanistické dějiny Prahy tak lze mimo jiné sledovat
i z hlediska periodické důsledné snahy o nový urbanistický začátek, který by město redefinoval v celku a jednou pro vždy,
a to i na základě ostrého vymezení se oproti předchozím urbanistickým i společenským etapám. Téměř klipovitý rytmus
střídání dobových převládajících či oficiálních urbanisticko-architektonických doktrín zároveň vedl k paradoxní situaci, kdy
aktéry protichůdných situací a urbanistických rozhodnutí byli mnohdy jedni a titíž architekti, kteří tak v extrémně
proměnlivém prostředí paradoxně (a často i nechtěně) zajišťovali zvláštní vnitřní myšlenkovou kontinuitu a setrvačnost.